Malínky Cup získal Martin Verner, senzace v Radegast indexu

Úctyhodná sestava osmnácti hráčů se v sobotu 16. října sešla v hasičské zbrojnici v Malínkách, aby tu poměřila své síly v 14. ročníku Malínky Cupu. Z vítězství se radoval podruhé v kariéře Martin Verner, který se díky svému triumfu posunul i do čela žebříčku hráčů.

Základní část turnaje opanoval suverénní Vladislav Stuchlík, který ve skupině A neztratil v osmi utkáních ani bod a se skóre 31:6 dal jasně najevo, že se s ním musí vážně počítat. Dařilo se také Martinu Kremzovi, který se zapojil do některého z turnajů po dlouhých letech, a hned z toho byl díky deseti bodům postup do čtvrtfinále. Play off naopak těsně uniklo Martinu Navrátilovi, u Tomáše Louckého a Radima Hanáka už pak byla ztráta na vyřazovací boje daleko vyšší.

V B skupině si zajistil první postupovou příčku díky lepší bilanci ze vzájemných soubojů Miloslav Zelinka, který v druhém duelu s Danielem Proniukem uspěl 3:1 a byly to právě tyto dva body, které oba dva rivaly dělily v konečném účtování skupiny. Jednalo se však o jediné postupující z béčka. Sedm bodů Zdeňka Mrázka a stejný bodový zisk výběru SG-1 Radima Luži na postup nestačilo, stejně jako dva body Petra Fenyka.

V C skupině nepoznal hořkost porážky Martin Verner, a přestože v průběhu bojů v základních skupinách stihl třikrát remízovat, na vítězství to stačilo. Do play off se rovněž kvalifikoval ze druhé pozice obhájce turnajového vítězství Jiří Pavlovský, který se po úvodním debaklu 1:8 s Martinem Vernerem přece jen rozehrál a vybojoval celkem 11 bodů. Velmi dobrými výkony se prezentoval i David Učeň, který si připsal zejména velmi cennou remízu 1:1 s Martinem Vernerem, ani po několikanásobném přepočítání výsledků mu však postup nevyšel. Tabulku skupiny pak uzavřel se ziskem jednoho bodu Ondřej Hladký.

Stejně tak i z D skupiny pronikla do čtvrtfinále dvojice hráčů a o konečném prvenství Pavla Odrazila před Janem Navrátilem rozhodl až vyšší počet výher prvně jmenovaného. Po základní části pak skončil turnaj přes povedený začátek pro šestibodového Jana Machálka i trápícího se čtyřbodového Tomáše Přibilíka.

Čtvrfinále přineslo čtyři velmi vyrovnané duely a jak už to bývá i velké překvapení na úkor favorita. Hned dvakrát se totiž o semifinalistech rozhodovalo v samostatných nájezdech a v nich skončila pouť turnajem do té doby suverénního Vladislava Stuchlíka, jemuž vystavil stopku Martin Kremz. Druhým poraženým v penaltách se stal po bezbrankovém utkání s Martinem Vernerem obhájce trofeje Jiří Pavlovský. Další dva duely pak přinesly víceméně očekávané výsledky, když Miloslav Zelinka zdolal 2:1 Jana Navrátila a Pavel Odrazil si poradil fotbalovým výsledkem 1:0 s Danielem Proniukem.

Semifinálová utkání už přece jen tak vyrovnaná nebyla. Miloslav Zelinka dal Martinovi Kremzovi zapomenout na jakékoliv finálové choutky po jasném výsledku 4:0 a i vítězství 3:1 Martina Vernera nad Pavlem Odrazilem bylo poměrně přesvědčivé.

Martin Kremz nakonec z Malínek odjel bez medaile, protože v utkání o bronz byla jeho jedna branka do sítě Pavla Odrazila polovičním brankovým příspěvkem jeho soupeře. Ještě méně branek však padlo ve finále, kde, přestože se nehrál žádný přehnaně defenzivní duel, skončil zápas mezi Miloslavem Zelinkou a Martinem Vernerem bez branek. Na začátku nastaveného času však nejprve trefil Miloslav Zelinka tyč a Martin Verner hned z následné střely soupeřova gólmana překonal a rozhodl.

Díky patnáctému turnajovému titulu se tak Martin Verner vrátil do čela hráčského žebříčku, na kterém vystřídal svého finálového soupeře Miloslava Zelinku. Třetí je Pavel Odrazil a čtvrtý Vladislav Stuchlík. Čtvrtfinálová porážka sebrala hodně bodů Jiřímu Pavlovskému, který se propadl na sedmou pozici.

Boje o medaile na Malínky Cupu 2021:

FINÁLE: ZELINKA Miloslav - VERNER Martin 0:1PP

o 3. místo: ODRAZIL Pavel - KREMZ Martin 2:1

Kompletní výsledky naleznete zde.

Král je mrtev, ať žije král

V průběhu turnaje byla všemi médii mimořádně sledovaná již tradiční soutěž Radegast index, známý to test pružnosti hrdla a tvrdosti a vytrvalosti jater, a po dlouhých letech se v ní zrodila opravdová senzace rovnající se vítězství fotbalové reprezentace Rovníkové Guiney nad Brazílií. Po mnoha vítězstvích, která již nedokáže ani žádný z pamětníků těchto pivních gladiátorských soutěží spočítat, totiž našel svého přemožitele dosud jediný a jedinečný vítěz sošky slovanského boha Miloslav Zelinka.

Ten sice dorazil na chlastací klání až jako úplně poslední, už jeho klasický kloktací kofolový rituál však naháněl při pohledu na vzdouvající se hrdlo šampiona všem jeho soupeřům hrůzu. Milošovi protivníci však tentokrát isnpirování předvolební koalicí SPOLU nasadili v boji proti této pivní nestvůře úžasně promyšlenou strategii, která se nakonec ukázala jako úspěšná. Ku prospěchu věci totiž obětovali jednoho ze svých tahounů Ondřeje Hladkého, nad jehož počátečním tempem zůstával nejeden z přítomných expertů němý úžasem. Ondřej, známý též pod přezdívkou Major, totiž během chvilky spolkl tři kousky a ve svém tempu nehodlal několik dalších hodin absolutně slevit, což se později ukázalo jako rozhodující (jeho oběť totiž výrazným způsobem odmazala šampionovi část pivních zdrojů, kterou tradičně v závěru využívá k definitivnímu zlomení odporu svých soupeřů).

V průběhu dne sice začala jít výkonnostní křivka Majora dolů a odpadli i další členové koalice jako Radim Luža nebo Martin Navrátil, pozornost fanoušků si však začal pomalu získávat muž v pozadí, jakási šedá eminence koalice, a člověk, který měl být katem šampiona, na něhož odmítly již vypisovat kurzy i všechny sázkové kanceláře. Ano, lídrem koalice byl David Učeň, který si postupně na Miloše vypracoval až šestipivový náskok a byla jen otázka, jestli mu to bude stačit. V té době se totiž přestal hrát šprtcový turnaj a šampion tak mohl veškerou svou pozornost zaměřit na to, co ho dráždí asi stejně jako býka červený šátek, tedy na sud s pivním mokem.

A že se děly věci. Miloš otevřel hrdlo asi tak, jako když se v americkém aquaparku krmí velryby a začal mohutnými tempy dosavadního lídra soutěže stíhat. Nejlepšího notora všech dob však nakonec zastavily dvě věci. Jednak to byl nedostatek času do konce soutěže (prostě začal chlastat příliš pozdě) a jednak to byla i dřívější oběť Ondřeje Hladkého, díky níž došlo pivo dřív než obvykle. A přestože se Miloš začal domáhat importu nového sudu, což si nakoneci i vymodlil, jednalo se o další časovou ztrátu, která se ukázala jako rozhodující.

V konečném účtování tedy nový chlastací premiér a lídr koalice SPOLU porazil se ziskem sedmnácti kousků svého rivala a předsedu hnutí PIVO Miloše Zelinku o jeden hlas (teda škopek) a stal se tak novým nejmocnějším mužem alkoholického parlamentu v Brankovicích.